Vztah lidí ke státu je v dnešní době pomalu jako vztah k nějakému nehmotnému božstvu. Mluví se o něm ve třetí osobě a ač jsme všichni státem, nikdo si to v podstatě nepřiznává. Toto odhmotnění státu je pochopitelné, pokud mají lidé pocit, že se jim vymkl kotrole a neplní jejich vůli a přání. Co s tím? Je přání lidí, zbavit se státu, řešením?
Stát je ale souborem jeho občanů a tak by logicky měl občanům sloužit a hájit jeho zájmy, ne je ovládat a diktovat. Ač se to na první pohled nezdá, dnešní stát tuto funkci alespoň částečně plní, jenže problémem je oddělenost politiků od občanů, kteří nemají prakticky žádné nástroje ke kontrole jejich konání, pokud si odmyslíme volby jednou za 4 roky.
Otázka je, pokud se zbavíme státu, kdo jiný bude (alespoň částečně) hájit zájmy lidí vůči korporacím a lobistům? Jak může jednotlivec čelit vůli mocných? Dnešní doba odhaluje nebezpečné trendy v tocích peněz. Drtivá většina států dnes hospodaří na dluh a stále více se zadlužuje těm, kteří si kupují státní dluhopisy, tedy povětšinou soukromé osoby disponující velkým majetkem. Pomalu ale jistě se státy stávají čím dál tím více závislé na svých sponzorech a finanční krize situaci jen zhoršila tím, že problémy soukromých subjektů byly sanovány právě ze státních peněz.
Jak ale vidíme na příkladu Maďarska, Lotyšska, nebo aktuálně Řecka, čím dál více zemí je ohroženo státním bankrotem a nejedná se jen o země jako je Španělsko, nebo Itálie, ale patří mezi ně třeba i takové velké státy jako je USA, nebo Velká Británie. Státy čelí velkému ohrožení, že se stanou otroky svých věřitelů.
Jenže nejsou to jen státy, kdo se alarmě zadlužuje, jsou to i sami občané, především díky hypotékám a spotřebitelským úvěrům. Banky již neví jak více rozmnožit své peníze a tak místo investo sektoru se obrátilo na obyčejné lidi. Pod vidinou okamžitého užitku, kdy nemusíte čekat na nový televizor, auto, nebo dokonce i byt a za pár korun si jej můžete pořídit již nyní, spousta lidí bankám skočilo na špek a většina populace je nějakým způsobem zadlužená.
Neuvědomuje si totiž, že se tím sama zotročila, kdekdo se bojí že příjde o zaměstnání a naopak musí pracovat a vydělávat co nejvíce, někdy až do úmoru, aby zvládnul své měsíční splátky a někdy horentní úroky. Jenže díky hypotečnímu boomu si také realitky nadsadily cenu nemovitostí a tak si přišly na královské zisky. Lidé bezhlavě kupovaly byty a domy za přemrštěné peníze, na které si teď budou muset desítky let vydělávat.
Můžeme shrnout, že banky a realitky z toho vyšly jako vítězové, zatímco jak státy, tak jejich občané se stávají jejich otroky. Aniž si to uvědomujeme, připravujeme se sami o svou vlastní svobodu.
Řešením špatného státu není jeho odstranění, ale reforma. Odvolatelnost politiků, referenda a další principy přímé demokracie, které donutí naše zastupitele jednat v našem zájmu a ne zájmu lobistů. Stát, který bude mít kontrolu nad dodržováním zákonů a osobními svobodami je naše jediná šance, jak zachovat práva jednotlivce.
Je celkem jedno, která politická strana bude prosazovat a zda bude levicová, nebo pravicová. Důležité je, že i přímá demokracie se stává tématel voleb. Koneckonců, máme tu hned několik nových stran, které mají šanci na slušný výsledek a naději, že alespoň některé z nich dodrží své předvolební sliby i po volbách. Mezi tyto strany patří například Zemanovci, Věci Veřejné a Česká Pirátská Strana.
Piráti by se například mezi studenty probojovali i do parlamentu. Doufejme tedy, že mladí nakonec půjdou k volbám a jejich výběr bude určen mnohem důležitějším tématem, kterým jsou občanské svobody.
